V pavoučí síti

Jak to celé vzniklo

Příběh V pavoučí síti jsem začal psát krátce poté, co jsem s hořkou pachutí dokončil téměř dvouletou práci na svém předchozím díle. Tato nespokojenost byla vlastně prvotním impulsem, proč se pouštět do něčeho dalšího. Kriticky jsem si po sobě přes dvě stě stránek dlouhý rukopis přečetl, a musel jsem konstatovat, že i když se tam objevilo pár poměrně dobrých částí, jako celek to moc nefunguje.

Hlavní problém jsem viděl v neuspořádanosti a v absenci jakési kostry díla, které bych se mohl při psaní držet. Takže přesně tím jsem s pavoučí sítí začal - s osnovou.

Kouzelný nápad

Tohle mi nebudete věřit. Ale fakt se to stalo.

Jednou ráno v sobotu jsem se vzbudil (po sem je to v pořádku). Vyřítil jsem se z postele hned (tady už ne), jak jsem otevřel oči, s naprosto jasnou představou o tom, o čem bude ta moje nová - naplánovaná - kniha pojednávat. Poprvé se vynořila představa jakéhosi Společenství a komplexních vztahů, které se mezi lidmi uvnitř vytváří. Míhalo se mi hlavou základní rozdělení (viz. Seznam postav) a pomalu se začaly vynořovat charaktery hlavních postav.

A pak šlo všechno do háje.

Celý víkend jsem se v Kouzelném nápadu šťoural. Zuřivě jsem si psal poznámky (a pak je nečetl, protože větší potěšení člověku činí dostávat nadšené myšlenky na papír, než je pak zmatené číst a dumat, co tím sakra chtěl básník říci) a Kouzelný nápad, který se toho rána objevil, se celý překroutil v něco dočista jiného. Zachované zbyly jen nevýrazné a často doplňující rysy postav.

Strukturník

Osnova. Po přepracování Kouzelného nápadu jsem měl tedy poměrně jasnou představu o světě, kde se bude příběh odehrávat. Tušil jsem také, jaké charaktery mě budou při psaní doprovázet, a o co jim přibližně půjde.

Z této situace jsem tedy vycházel a začal postupně tvořit příběh. Cihlu za cihlou.

Poměrně brzy jsem měl představu o téměř celé knize. Kromě jejího konce. Se závěrem příběhu jsem si ještě nebyl úplně jistý, nicméně nadšení, které jsem z příběhu pociťoval, vystoupalo do výšin. Věděl jsem, že přesně tohle byl můj problém u předchozího psaní - velké nadšení pro momentální scény, horká hlava a nedomyšlení dalekosáhlejších důsledků. Jenže touha byla příliš velká než abych se dalších pár hodin, dní nebo dokonce týdnů lopotil s vymýšlením detailního konce. Načrtl jsem si pár hlavních bodů, kterými je se třeba zabývat, až se do krizového bodu ke konci knihy dostanu a 20. dubna 2015 jsem se pustil do psaní.

Jak to bylo na závěr se závěrem

Slovo za slovem, věta za větou, odstavec za odstavcem, kapitola za kapitolou. Když píšu, všechny moje myšlenky se soustředí na vztahy mezi postavami, prostředí, ve kterém se scéna odehrává a její účel. Přemýšlím nad tím, abych čtenářovi nechtěně neprozradil více nebo méně, než káže Strukturník. To všechno mám dopředu naplánované.

Jenže formulace vět trvá příliš dlouho. A moje myšlenky se při tom začínají nudit. Nestačí jim se zabývat momentální scénou a začínají uvažovat nad teoriemi typu co kdyby. Co kdyby Tobiáš neudělal tohle, ale něco jiného? Co kdyby neměl chromého otce, o kterého se musí starat? Co kdyby? Co kdyby se na závěr stalo...

A měl jsem to. Vymyslel jsem to za pochodu, plně ponořen do světa V pavoučí síti. Paradoxem je, že když jsem se o svém díle bavil s jedním čtenářem, tvrdil mi, že právě tento závěr, vymyšlený "na koleně", mu připadal velmi promyšlený a měl dojem, jako by k němu celá kniha směřovala.

Zajímavé.

Statistiky

Rád mám o věcech přehled. Zajímá mě, kolik jsem s psaním strávil času, kolik slov jsem napsal za den, za hodinu, kolik dní jsem se tvorbě věnoval a jak často. Proto jsem při splétání Pavoučí sítě striktně postupoval tak, že jakmile jsem usedl k notebooku a dal se do skládání slova za slovem, zapsal jsem si aktuální počet slov a čas. Pokud jsem se vzdálil pro kafe, poznamenal jsem si, kdy jsem přestal a kdy znovu začal.

Zde je výňatek z těchto statistik:

  • Psát jsem začal 20. 04. 2015. Věnoval jsem tomu hodinu a 50 minut a napsal cca jednu A4
  • 1. verze knihy byla hotová 26. 09. 2015. Čítala 95 190 slov
  • Mezi tím uběhlo 159 dní, z čehož jsem k psaní usedl 72 dní
  • Průměrně jsem za tento "pracovní den" psal hodinu a 31 minut a přibylo 1322 slov
  • Což odpovídá průměrné rychlosti 874 slov za hodinu
  • Vůbec nejvíc textu jsem napsal 11. 09. 2015 - 4 804 slov
  • Nejvíc času jsem psaní věnoval 27. 04. 2015 - 4 hodiny a 25 minut
  • Nejrychleji jsem psal předposledního července; 1526 slov za hodinu
  • Čistého času psaní jsem 1. verzi věnoval 108 hodin a 57 minut
  • Den po dopsání jsem se pustil do první kontroly textu, kterou jsem dokončil 18. 10. 2015 a vyškrtal 10 233 slov

Takže tak.

Kde sehnat knihu V pavoučí síti

Zpětná vazba

Váš názor

Pokud jste už knihu V pavoučí síti četli, rád bych slyšel, co si o ní myslíte.

Spokojený čtenář mě podpoří do další práce. Vaše výhrady s Vámi milerád prodiskutuji a třeba Vaše poznatky příště využiji.

Bonusy ke knize

Během psaní jsem si vytvořil několik přehledů, díky kterým jsem si o světě V pavoučí síti udržoval přehled. Některé z nich si můžete prohlédnout:

Důležitá poznámka: Všechny přehledy počítají i se čtenářem, která ještě knihu nečetl a chce se do ní teprve pustit. Žádný dějový zvrat tedy neprozrazují.


← Zpět na stránku Knihy